1. / Moje runy

19. srpna 2015 v 17:40 |  Krok za krokem
S vlastní výrobou jsem začala 17. 8. 2015

Posledních pár dní jsem se začala hlouběji zajímat o runy. O významy jednotlivých run, výrobu, očišťování a nabíjení a o práci s nimi. Čím víc jsem četla a zjišťovala nové info, tím víc ve mě rostla chuť vyrobit si vlastní. Proč se taky jen biflovat teorii a nemít žádnou praxi? Jak bych se s nimi naučila pracovat, když bych je ani neměla? Dopsala jsem poslední větu k runě Eihwaz, zaklapla knížku, do které si vše píšu a šla na dvůr. Ale ještě před tím jsem si znovu pročetla, co je potřeba udělat k získání vlastního dřeva.

Trochu mě zarazilo, že dřevo se řeže z živého stromu. Chápu význam, ale abych doma vysvětlovala, proč jdu tu větev vůbec uříznout... na to jsem neměla. Zalezla jsem tedy do dřevníku, ve kterém leží letos sebrané suché dřevo, a vzala do ruky pár klacíků, které mi padly jako první do oka. Prohlížela jsem je, zkoumala a snažila se vycítit, jestli je to ten pravý, který budu moct použít. Ze čtyřech jsem nakonec jeden vzala. Byl březový, a později jsem vyčetla, že je na runy ideální. Výborně! Seznámila se s ním a několikrát se ho zeptala, jestli si z něj runy můžu vyrobit. Cítila jsem souhlas a také radost a vděčnost, že bude sloužit zrovna k tomuto účelu. Zaradovala jsem se taky.


Zašla jsem do garáže pro pravítko a tužku a zakreslila jsem si značky po 1,5 cm, aby mi dřevo vyšlo na všech 25 run. Sundala jsem škrpále, vzala pilku a šla ven na špalík řezat. Jelikož jsem ten nápad dostala teprve včera k večeru, rychle se stmívalo, trochu poprchávalo a po třech špalíčcích jsem špatně viděla na čárky. Věci jsem po chvíli sbalila, očistila si nohy o trávník a zalezla domů.


Další den jsem zapla jako vždycky počítač. Jsem hotový závislák. Chtěla jsem se co nejdřív vrátit k výrobě, ale znáte to. Ještě chvilku... ještě pár minut... už jdu... momént! Po pár minutách ale vypadl internet, za což jsem nesmírně vděčná, jinak bych zadek snad ani nezvedla =D. Noťas jsem vypla, vzala klacíček a tři runy vyrobené předchozí den, a protože pršelo, hodila jsem na sebe mikinu s kapucí a legíny. Většinou dostanu dobrý nápad dělat něco, k čemu zrovna nejsou podmínky, nebo jsou, ale... Mohla jsem vyrábět celý týden před tím, kdy byly pařáky =D Ale ne, ono to má své kouzlo. Navíc mě samotnou co nevidět čeká jistý "týden", který je sám o sobě taky kouzelný, není to náhoda.

Vylezla jsem bosky do deště a přeběhla pod střechu ke špalku, kde jsem chtěla pokračovat v práci. Déšť mi k tomu pěkně hrál, byla jsem na čistém vzduchu. Vedle mě si lehl můj pes, aby snad dával pozor, jestli to dělám správně. Není to zase tak těžké, jenom je celkem vopruz stát na jedné noze, a rukou a kolenem si přidržovat dřevo. Přemýšlela jsem, jak to asi tak budu řezat, až celý ten klacek bude mít pár cenťáků? I s deseti to půjde špatně... Výpomoc nějakého chlapa jsem hned zavrhla, protože jsem si vše chtěla udělat sama. "Né, já sama!" říkávala jsem vždycky jako malá =D

Pak mě trklo do hlavy, že máme dílnu a v dílně svěrák. Zaběhla jsem tedy domů pro nějaký hadr, aby se klacík nezašpinil a nebyly na něm otisky. Našla jsem krásnou sněhobílou ponožku =D ... která už není sněhobílá... Přešla jsem tedy do dílny, cestou jsem si pěkně rochnila v trávě, v blátě a v kalužinách vody.

Se svěrákem to šlo úplně samo. Stačilo si načnout pilkou cestičku a dál už to šlo jak po másle. Každou "runu" jsem si přikládala na vrchní ret, kde pěkně hřála, a nasávala jsem její vůni. Zároveň jsem je vítala, jako kdyby byly novorozená mimča. Bylo to moc fajn a měla jsem vše brzo hotové i přes moji snahu nespěchat... Všechny se akorát vešly do klokaní kapsy u mikiny a šla jsem s radostí domů.

Teď nás čeká čištění a šmirglování, výběr, které "kolečko" bude která runa, pak samotné kreslení, které asi provedu pájkou, se kterou jsem si před dvěma roky zdobila luk. Potom tu bude očista run a nabíjení. Taky bych měla co nejdřív sehnat nějakou látku, ve které je budu uchovávat. Dávat je do plastových krabiček, krabiček s vypálených čárovým kódem, plastového sáčku nebo sáčku z umělohmotných vláken mi přišlo neuctivé. Prozatím jsem je dala do porcelánové misky, aby neležely jen tak na zemi, a tu misku jsem dala mezi dva květináče s toulcovkou a dracénou. Později je zabalím do šátku, než něco seženu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.