Po bouřce

23. května 2014 v 21:45 | Eamë |  Krok za krokem
Přišla bouřka. Celkem nečekaně, rychle, a jak přišla, zase odešla. Mezitím vypadl internet a já tak mohla projít zaprašené složky. Narazila jsem na svoje staré spisovatelské výžblepty a vzpomněla si přitom i na blog. Kolikrát já budu končit a znovu začínat? :) Chci se možná jen ozvat, ne se vracet.
Ale když jsem se podívala na návštěvnost... to sem vážně ještě někdo chodí, po té dlouhé neaktivitě? :) To je milé.
Okej, něco napíšu. Ale nezaručuji, že to pobereš, čtenáři...

Když uběhly od prosince asi dva měsíce, bylo mi dobře, byla jsem plná života, konečně ze mě všechno spadlo, vypadalo to, že se i relativně dobře z toho všeho vylížu, protože jsem měla další dva měsíce náskok. Začala jsem číst nějaké ty knihy... mmm, jak se jmenují... osobnost rozvíjející? Něco na ten styl. Probudily ve mě plamínek života. Bylo mi prostě hezky, fajn.



Ale poslední 3 týdny, měsíc to na mě všechno padá, trápím se jako pes, brečím po večere do polštáře... moment, po dvou měsících mi odešel pejsek... asi ano, má to s tím vším taky co dělat. Ale už si na toho nového začínám zvykat, všímám si, že se spolu i pěkně mazlíme a když je teď po té operaci a musím s ním spát na tom ani ne metrovém gaučku, ze kterého mi od kolen dolů čouhají nohy, vleze za mnou, ňufá mi obličej, tulí se ke mě, olizuje slzičky. Slíbila jsem mu, že se sebou něco udělám, budu hrát fér, zapracuju na trpělivosti a už na něj nebudu na surová. A budu tak trochu pes, a budeme kamarádi.

Ale o psech jsem ani tak psát nechtěla. Prostě ta láska k němu ve mě pořád je. Strašně mi to tele chybí, chtěla bych mu toho tolik říct, chvilku s ním být. A ikdyž mě jedna jeho polovina strašně štvala, ta druhá mě okouzlila a byla za dva. Asi by si se mnou chtěl zase pár vět napsat, vypadalo to tak. Ale já prostě neměla a nemám odvahu, dost se bojím, ikdyž nevím čeho... Nemám teď na nic sílu.
Mamka mi s tímhle moc nepomáhá. Akorát na něj nadává, hloupě se směje. Ale jak můžu nadávat a pomlouvat někoho, koho mám pořád ráda? Jo, často o něm mluvím, naštval mě. Ale nic jsme si nemohli vysvětlit, bůh ví jak to všechno bylo.

Ikdyž se pořád usmívám a i sama před sebou vypadám celkem v klidu, nejsem. Po večer mám problém ten pláč pustit a nechat to všechno plynout svým vlastním tempem. Pak se mi ale uleví, alespoň trošku.

Třeba v tom nejsem sama. Ale spíš než na podzim, mám depky v létě!


Jsem v hrozným stresu. Jsem nérvózní, napjatá jako struna, jen prasknout. Už i z té školy mi je zle, a to jsem si myslela, že je to tam fajn. A mamka je furt zabedněná a nenechá si poradit. Všechno ví nejlíp, nechce nic vidět ani slyšet. Ne, nesežrala jsem moudrost světa, ale taky něco vím.

A bude nov.
A zrovna v tu středu.
28. 5. jdu na přijímací zkoušky na housle. Mám tam zazpívat. A tak to je ta příčina stresu! Já zpívat umím. Dokonce, a to jsem překvapila sama sebe, po asi třech dnech procvičování (Blue Moon of Kentucky) dám i Let it go (Idina Menzel). Ty nejvyšší tóny ode mě zní jako od mrouskající se kočky, ale zbytek je dobrý. Ale před lidma jsem ráda, když řeknu souvislou větu...
Děsí mě ty úzké chodby ZUŠky a davy dětí.

Asi si té měduňky nasypu tři lžičky, místo dvou... nebo čtyři? Potřebuju na nervy... a na spaní. A na to je taky dobrý teplý mlíčko, skořice, hřebíček, na špičku nože zázvor. Že bych udělala experiment?
Ale z mlíka mě bolí břicho sakra.

Od pití se držím v bezpečné vzdálenosti. Přestalo mi to všechno chutnat. A v Rumunsku mě od toho odradili nadobro. Před každou večeří pěkně panáka slivovice... No more!

Divím se, že mě po té čokoládě bolí břicho. No bodejť, když sežeru celou tabulku do 15 minut.

Pořád čekám na den, kdy budu mít volno, abych mohla udělat první krok k tomu, se změnit. Jenže když ten den příjde, nevšimnu si toho! Změškám ho, promrhám. Nechám si do toh něco vlízt, nemám náladu, nechce se mi, nevím kde začít! A blá blá, samá vymluva!
Himl hergot donrvetr krucinál element!

"Bože, dej mi odvahu, abych změnila věci, které změnit mohu. Klid, abych se smířila s věcmi, které změnit nemohu. A moudrost, abych je od sebe dovedla rozlišit."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.