Moje pravdy o ústavu

29. května 2014 v 20:09 | Eamë |  Jak to vidím
Při cestě autobusem domů jsem přemýšlela. Introvská vychovatelka pro nás dnes měla přednášku na téma "Zvládání obtížných situací", a mezi tím povídáním nám položila otázku: "Za chvíli je konec školního roku. Co by jste dělali, kdyby vám z nějakého předmětu, který vám třeba nejde, nebo jste si nesedli s učitelem, vycházely špatné známky?" Napsala jsem něco ve stylu, že bych se naučila a nechala přezkoušet. Ale o tom teď psát nechci. Jen mě to nahryzlo k přemýšlení...



Už dřív mě docela zajímalo téma škola. Z toho druhého pohledu. Z pohledu života. Jestli je opravdu tak důležitá, přínosná a nenahraditelná?
Pamatuju si, že už jako malá jsem známky nijak moc neřešila. Jedna spolužačka se v první třídě kvůli dvojce sesypala a byla z toho strašně nešťastná. Já domů nosila horší známky, byla jsem v klidu, nepřipadaly mi nějak zvlášť důležité. Už si nepamatuju, jak to řešili naši, ale nikdy jsem kvůli známkám nedostávala nařezáno nebo zaracha... A jestli ano, tak je to fakt dávno.
Jednou, asi ve třetí čtvrté třídě jsem dostala svou první pětku, z vlastivědy. Ten předmět jsem včetně učitelky nesnášela a tak tak jsem prolezla. Měla jsem hrůzu z toho, jak to říct našim? Bála jsem se, že se mnou vytřou podlahu, nedostanu večeři a ještě několik dní na mě budou nasraní. Tak jsem tam tak seděla schoulená jak hromádka neštěstí na gauči a nemohla ze sebe dostat hlásku. Ale když už jsem se teda přemohla, překvapilo mě, jak to mamka vzala. Řekla něco ve smyslu, že se svět nezboří, bože, jedna pětka, ale že s tím něco musím udělat a opravit si to. Taťkovi to pozděj řekla a, abych nekecala, taky to vzal celkem statečně a učil se se mnou.
Ale zas tak hodní na mě vždycky nebyli ;D.

Nejsem člověk, co celý dny leží v knihách a sešitech a jen šrotí a leze učitelům do zadní části těla. Co jsem pochytila, jsem pochytila a co ne, tak ne. Něco jsem s tím udělala a hlavně, že jsem prolezla.
Taťka vždycky, když jsem přinesla vysvědčení řekl, že ty čtyřky by tam sice bejt nemusely a že bych s tím něco mohla udělat, ať to tam nestraší, ale zbytek že je moc pěknej.
I teď na učňáku. Matika byla pro mě vždycky nejvetší strašák a kolikrát mi šlo doslova "vo kejhák". O pololetí jsem donesla dvojku a taťka měl druhý vánoce a byl strašně nadšenej, snad víc než já. Těch pár trojek, pche.
Ale pořád to není to, o čem jsem chtěla napsat!
Klid, už jdu na to! :)

Útržky...
Někde jsem slyšela, že co duše v tom určitém životě nebude potřebovat, mu prostě nepůjde.
Učitelka z OBN: "Děcka, každá škola je ústav, každá!"


Sedím v sedadle autobusu, pohled skáče ze stromu na dům, z domu na strom. V uších Live is Life a baterka mobilu skomírá. Představuju si, poslední dobou velmi často, že mám dcerku. Povídáme si o škole a životě a snažím se jí nějak citlivě vysvětlit, jak se věci mají.

"Víš, škola není taková, jak o ní většina lidí mluví. Není tak důležitá a životaspásná. A známky nejsou to hlavní, o co tady jde. Učitelé vás hodnotí známkami podle sebe, svého ideálu, podle osnov. Nehodnotí vás individuálně, neberou ohledy na vaše další znalosti a schopnosti. Neber je tolik vážně. Pokud ti něco nepůjde, zachovej klid. Snaž se prolézt, když bude nejhůř, klidně se čtyřkou, ale prolez. Svět se nezboří a já se zlobit nemůžu. Člověk by měl umět sám sebe ohodnotit. Pochválit si to, co se mu povedlo a poučit se z chyb, které udělal.
Každý je šikovný na něco jiného. Ale pokud v něčem budeš dobrá, věnuj se tomu! Ponoř se do toho, zajímej se, uč se, rozvíjej! Někdo umí to a ten zas tohle. Věnuj se tomu, co ti jde, a neměj strach, že v životě neuspěješ, pokud ti zrovna nějaký předmět nepůjde. Neboj se špatných známek, neboj se dělat chyby. Netrap se tím, že něčemu nerozumíš. Buď tvrdohlavá. Nenech se odradit prvními neúspěchy.
Učitelé nehodnotí tebe a tvoje kvality, ale porovnávají tě s ostatními. A srovnávání se s ostatními lidmi není zrovna dvakrát přínosné. Učitelé vás tímhle učí soutěživosti. Ale večné soutěžení tě nechá věčně ve stínu druhých. Nehraj proto prosím s ostatními na honěnou o známky.
Školu určitě nezanedbávej. Ikdyž dost věcí není tak potřebných, jak vám učitelé povídají, některé věci jsou hodně zajímavé. Na základní škole jsem některé předměty a učivo moc neřešila, ale teď by se docela hodily, bohužel, zapomněla jsem je.
Věnuj se tomu co ti jde, co tě baví. Jdi, kam tě to táhne a neposlouchej řeči ostatních, že se s tím neuživíš, je to hloupost, zbytečnost... ne. Buď svá, buď podivínka, jako tvoje máma. Ale hlavně, buď šťastná."


Teď, když si "dopis" zpětně pročítám, mám pocit, jako kdybych ho psala sama pro sebe...
Změť slov a myšlenek.

(Napsáno 27. 5., poslední úpravy 29. 5.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.