Mezitím na srazu rodiny Weasleyových aneb knížky do poličky

30. ledna 2014 v 19:10 | Eamë |  Krok za krokem
Dnešek byl docela zajímavej den.
Ve škole na internetu jsem projížděla jedno knihkupectví a pročítala, kterou knížku bych si tak objednala. A narazila jsem na pár kousků, který ve městě nebyli k dostání, nebo jsem je alespoň neviděla, nehledala. Ale měla jsem na ně zálusk už nějakou dobu, jen na ně asi nebyl ten správný čas. No, a jak jsem si tak posílala odkazy na ty knížky na email, říkala jsem si, že by bylo fajn vidět je i v reálu. Protože, jak už jsem psala, ráda se s knížkami mazlím a ňuhňám, a takové nakupování po internetu by zrovna s knížkama mohlo být průšvih. Takhle si nemůžu přečíst prvních pár řádků, prolistovat, prohlédnout styl písma a celkovou úpravu, a takové ty nedůležité věci, co někdy lehce nahlodají čtenáře (minimálně mě). Je to takový "pokus omyl"..

No. Když mám po praxích hodinu času, většinou jdu do knihkupectví. Ani dneska jsem návštěvu nevynechala. Nevím, jestli jsem byla předtím slepá nebo neviděla.. příjdu ke "svému" regálku, a koho nevidím. Přesně ty knížky (kromě jedné, ať nelžu), na které jsem se dívala. To mi vyrazilo dech, ale hned jsem se jich ujala, aby mi někdo nelezl do výhledu. Takže, přece jsem se s nima mohla poňuhňat a rozhoudnout se.
Nekoupila jsem je, chci se po sto letech moct zase na něco těšit, takže až teď jsem je objednávala na těch stránkách..
.. a přitom jsem se stihla chytnout s mamuš. Jako by to bylo poprvé..



Nevím, jestli ji vyvedlo z míry to, že jsem si objednala čtyři knihy + jednu pro ni.. nebo fakt, že jsem ji nechtěla pustit na internet. Ne, vážně. Nerada se lituju, ale mě dokáže nehorázně dožrat to, jak místo toho, aby klidným a pěknýmtónem řekla, jestli bych jí na tom netu nenašla to, co potřebuje a pak ji nechala si to všechno přečíst, tak začne vrčet, doslova mě vyhazovat, ať si jdu dělat něco jinýho a pustím ji tam, že prej vím, že za chvilku půjde k televizi a nebude mít čas a že už to mohla mít přečtený.. Nic proti, ale ty informace pro ni asi nebudou tak důležitý, když jí čas musí vyjít na nějaký Prostřeno a minulej článek četla skoro hodinu a pak akorát povídala něco o tom, že to musí být kravina, že to nejde, neexistuje, nelze. Tak co to sakra...
Štve mě s tím, jak kvůli těm práškům a televizi nedokáže používat selský rozum a nevěnuje mi pozornost, když se s ní bavím.. nebo kdokoliv.

Tak jsem jí narovinu řekla, že jestli bude tak vzteklá, tak může rovnou jít, takovou že na internet nepustím, že až bude v klidu. Ona nebyla nasraná, ani nijak neřvala, ale prostě mluvila takovým tónem "Pche, polibte si všichni prdele, skety!" (omlouvám se za ten výraz). A takovýho člověka v pokoji nesnesu.
Ale zase, většinou obě brzo vychladneme.


No. Jinak ve škole jsem dneska byla nějaká držkatá. Ne držkatá, jen slavím další úspěch, mluvila jsem! :) Já skoro vůbec nemluvím a většinou dělám to, co se mi řekne a rozhodně nepouštím do éteru svoje názory a návrhy. A já se dneska poslouchám, já se nepoznávala. I jsem se pustila do debaty s učitelem, ptala se na to a na ono, ozvala se, když bylo něco potřeba. Tož, mám ze sebe radost :) !
Něco pro zasmání: učitel mi diktuje parametry pro tisk.. "šírka 99, výška 210.. 'Ok'.. 'Ok'.. asi jo.. šoupni to tam!"
Ten učitel, sakra, bude mi chybět! :'(

Znovu čtu knihu Klíč - J. Vitale. Od pondělí, o přestávkách a teď na praxích skoro pořád, protože teď nebylo nějak moc co dělat (ale bylo, jen jsem dobrá a mám všechno tak rychle.. :D). Takovýhle knížky je potřeba číst fakt několikrát. Protože pokud si z toho někdo nedělá výpisky, tak než přejde do další kapitoly, kolikrát i na druhou stranu, tak neví o čem byla řeč. Nebo ne, ví o čem byla řeč, ale na té jedné straně je tolik informací, že to není k zapamatování :) Je úžasná. Dneska jsem jí přečetla docela velký kus, takže myslím, že mohla za to, co se dnes stalo. Je to pro mě další krůček vpřed a mám radost a jsem v údivu, že to jde tak rychle. A tak dobře! That's incredible! :D

To je něco. Já si kolikrát říkám, že nemám co dělat. Jenže teď pozoruju, že je toho tolik, až se bojím, že všechno nestihnu.
Já bych celou dobu vlastně jen četla a konzumovala, četla a konzumovala. To je sušárna. Ale, pořád si říkám, jsem na začátku, nic neuspěchávat. Až bude vhodný čas, příjde to, příjde i ono. :)
Štvou a mrzí mě ty knížky, co mám natahané na noťasu v pdf. Nejsou k dostání v podobě knihy. Grrr grrr.

Po posledních dnech praxe jsem získala jistý odpor.. ? k valentýnu a k růžový barvě ještě větší, než byl :D nic proti.. ale příjde mi to strašně přeslazený, přehnaný a dělá se kolem toho moc humbuku.
A na těch praxích byla část třídy učitelům k smíchu, holt, mají s láskou svoje skušenosti a jako dospěláci to berou úplně jinak.. to byla švanda, ty hlášky.. :D!


... měla bych si nechat dobarvit vlasy.. :D zrzkáá
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Podivná Emily Podivná Emily | Web | 9. února 2014 v 13:09 | Reagovat

Tak s tou mámou tě chápu... U nás doma je to podobně. A copak jí je?

2 Podivná Emily Podivná Emily | Web | 9. února 2014 v 13:09 | Reagovat

Tak s tou mámou tě chápu... U nás doma je to podobně. A copak jí je?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.