Five O'clock Tea

17. ledna 2014 v 20:54 | Eamë |  Krok za krokem
Povedlo se mu malinko mě podkopnout. Ale omylem. Prostě jsme se dvakrát potkali a mě to trochu rozhodilo, ale dobrý. On se zdá v pohodě, to mě těší.

Dostala jsem takovej nápad připravit si nějakej učební rozvrh. Totiž, chci se učit, nebo alespoň si udržet svou úroveň angličtiny. Ale jelikož a protože na učňáku s náma probírají to, co já znám támhle od druhý třetí třídy, za tenhle rok, kdy nemáme konverzaci, bych mohla lecos zapomenout. Každý den si něco zjišťuji, snažím se učit nová slovíčka, sem tam něco přečíst. Chci být k sobě trošku přísnější a přidat i mluvení a pilovat čtení, občas se někde zamotám. Alespoň ať to čtení je plynulý.. :)
Našla jsem jednu dobrou stránku, vlastně pár dobrých stránek s ajinou. Na té jedné je sice dost chaos, ale podle mě je tam toho až až, a než to projdu. Pche! :D

Koupila jsem si taky knížečku "Čaj o páté". Taková česko anglická kniha, ve které autorka (němka) popisuje svoje zážitky z Anglie. Je psaná jak česky, tak anglicky. Dobré na učení. A je plná zajímavostí. Jsem sice jen v půlce a moc slovíček ani slovních obratů a frází si nepamatuji, ale to se dalo čekat. :)


Ještě jsem přemýšlela o založení rubriky, kde bych psala články výhradně v angličtině. Třebas by mi ta slovíčka šla rychleji na jazyk a při troše štěstí by se tu objevil nějaký konstruktivní kritik, co by mě jemně naznačil, že mám všude samou chybajznu. :P

Love it!!

Stává se ze mě pořádnej čajomil. Slowly but surely. Vodu v zimě nepiju a kakao už se mi nějak.. přejedlo přepilo.
Zkusila jsem si do čaje nalít mlíko. Ano, přesně to mlíko, který se mi zhnusilo po tom, co jsem zjistila, že podporuje rakovinu.. Stejně mi už moc nejelo, bolí mě z něj břich a je pro mláďata. Mno, jsem zvědavá jakou to bude mít příchuť.. echm. Příchuť asi toho čaje, kterej se louhuje.. Myslela jsem chuť, šmak :D
Zatím si říkám, že lít mlíko do horký vody asi nebyl zrovna dobrej nápad. Plus mám ještě zvyk nechávat tam ten sáček celou dobu, co ho piju. Což je někdy i druhý den ráno, kdy dojíždím zbytek. No a teď se nacucnul tím mlíkem a nelouhuje. :D
Hmm, čaj s příchutí lesního ovoce. Trochu mi to připomíná hodně hodně hodně vodovej jogurt.. ble ble.. Nemám ráda jogurty. Už je nepapám.

A to mi připomnělo malej rozhovor s naším zastupcem třídní.
"Ty (moje jméno), ty jseš tak hubená, papáš ty vůbec?"
"Papám, papám.."
"Papáš ale asi málo"
"Já papám dost"
"Tak jo.." a zapsal mi chybějící známku.
Rozesmálo mě to a potěšilo zároveň.
Miluju naše učitele a učitelky. Někdy mám takovej pocit, že jsou tak hodní, až jsou blbí. Někteří si neumí sjednat pořádek a nedá se moc soustředit. Děcka (jen některý) si na ně furt stěžujou, ale to asi proto, protože nezažili takovej teror, jako byl u nás na základce. Těmhle bych líbala ruce (až na jednu babu.. dvě.. na dvě asi z patnácti učitelů co jsme měli a máme).

de-la-valliere | via Tumblr

Bylo mi zezačátku po děckách ze základky smutno, ikdyž jsem je neměla ráda a oni neměli rádi mě. No, nejspíš mi nebylo smutno, jen mě znervózňovalo, že opouštím svou jistotu. "Co když ti noví budou ještě horší? Co když jim nepadnu do oka? Co když mi nepůjde učení a budu propadat? A co učitelé?!" a tak dále, znáte to. Ale dneska jsem si uvědomila, že když vlastně ty svoje "bývalý" potkám, je mi nanic a jsem zhnusená z toho, co z nich ta škola udělala, nebo já nevím kdo. Prostě a jednoduše se změnili, já určitě taky, žádná věda :). Jen.. nevím. Jsou pořád stejně falešní, zlí, nepřejícní, pomlouvační.. sobečtí a snad ještě něco k tomu.
S těmahle jsem se ani neskamarádila, ani nerozhádala. Občas něco řeknu, ale ani jejich styl a osobnosti jako takový nejsou to pravý vlašácký pro mě. That's it.

A uvědomila jsem si ještě jednu věc! Já né že přemýšlím pomalu nebo mám dlouhý vedení. Já mám právě moc rychlý a moc složitý myšlenky. Přemýšlím moc složitě. A než já ty myšlenky a ideje pochytám a poskládám do srozumitelný věty, ten dotyčnej, co se mnou chtěl mluvit, se otočí s tím, že "Ty vole, než vona se vymáčkne!". Všichni jsou strašně uspěchaní a chtějí všechno hned teď. Já prostě potřebuju o dost víc času. Jak na promluvení jednoho slova, tak na kamarádství a tak dále.. Takže teď se budu moct třeba ozvat s tím, že si to potřebuju promyslet.
Ještě detail. Mě vlastně mluvení nebaví. Nevím, jestli jsem opravdu z jiný planety nebo jsem jen zatím nenašla nikoho kompetentního pro rozhovory se mnou. Prostě mě to nerajcuje no :D

Chm. Tak jako nic moc ten čajomlík. Je to takový.. mastný, nebo co. Fujky.

🍀 Drink Guinness in Ireland

Já tam prostě jedu. Už jsem se rozhodla. Do Irska. Procestovat Velkou Británii a Irsko a tam to někde zapíchnout a žít. S nějakým irem samozřejmě :)) Na venkově s pidi farmičkou. Jen mě dost zarazil fakt, že plochu zabírá jen 5% lesů.. Tak buď blbě čtu, nebo mám tím pádem zůženej výběr?? cůže.
Já se tak neskutečně těším, že to ani popsat nejde. Už teď jsem nervózní! Už vidím náš baráček ponořenej v mlze, východ slunce, já u plotny, pod oknem řechtá pár koní.. mlask..
Zajímá mě, jak chutná to jejich pívo. Pinta Guinness... Chtěla bych tam občas (často) navštívit hospůdku (hospůdky), kde se hraje na housle, kytaru, banjo, bodhrán.. a tak. Reels, jigs and others. Mě ta hudba prostě hrozně uklidňuje a vždycky se mi zlepší nálada o hromadu procent a velmi rychle. Učarovala mi. Je taková hravá, veselá, nádherná.
No jo, představuju si to moc jednoduše. Víme, víme. :) Ale já to zvládnu. A to jsem si uvědomila.


Personalized Irish Pub Sign on Picsity
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.