TT - Život

20. srpna 2013 v 20:31 | Eamë |  Jak to vidím
Føl den nordlige ånd | via Tumblr

Psáno u Starry eyed. Poslouchej =)

Za posledních pár měsíců, dejme tomu čtvrtrok, mi příjde, že ten můj život je takový nijaký. Mrtvý. Nic zvláštního se neděje. Den co den absolvuju cestu k ledničce a zpět do pokoje, kde za sebou zavřu dveře. Za níkým nechodím a nikdo nechodí za mnou.
Když už je tu nějaká situace, která by mě snad měla zvednout ze židle, nezvedne mě ani o píď. Připadá mi, jako by to tu už jednou bylo. Jako už jednou prožitý, nenový, neoriginální, nějak mě to nevyvede z každodeního nic. Jako to s prominutím zasraný dejá-vu. Jenže tohle se mi stává pořád. Pokaždý a už mi to leze na nervy, protože se z ničeho nemůžu dlouho radovat a všechno mi příjde tak strašně povědomý.

Ta padající hvězda na zábavě, ta noc po ní, i to jak mi bylo, ty pocity. Narozeniny, který nedopadly a který příští rok už nechci slavit. Luk, kterej jsem si zdobila pájkou. Tu jsem trošku rozebrala, ale brácha ji dal do kupy. Fakt, že jsem si koupila housle, a i ten smrad je mi známej.. focení, poslední červencový úterý, kočka i to, jak jsem jí vybírala blechy, moje citronem zesvětlený vlasy na zrzavo, mandaly, který jsem kreslila do čtyř do rána..

Všechno z toho jsem už jednou prožila, nevím jak to mám popsat, ale je to tak vlezlej pocit.

Dávám to za vinu internetu a tomu, že málo chodím mezi lidi.
Nemám přátele, se kterýma bych se stýkala. Při nejlepším si s nimi píšu. Mám totiž velký nároky a při výběru potencinální druhé rodiny jsem dost vybíravá. V hodně lidech jsem se několikrát zklamala. Zajímavý, že ti oni byly všechno ženský. Kluci jsou pro mě v rovině přátelské o moc lepší.
Furt tak blbě neprndají, je s nimi upřímnější zábava, nejsou to kupy litujících slepic, nepomlouvají prvního koho vidí a když mají problémy, vyřeší je na místě.. třeba ručně, ale vyřeší.. a ikdyž mi ten jejich humor někdy nesedí.. já si stačila nějak zvyknout. Samozřejmě jsem všechny nepoznala. Určitě se najdou, a že já našla, i tací, kteří by si zasloužili a zaslouží nakopat.



Untitled | via Tumblr

Když se tak dívám na ostatní holky (koneckonců i kluky), nevím, jestli je jejich život zajímavější, bohatší, inspirativnější, šťastnější a já nevím co ještě.. ale připadá mi, že mají nějaký zážitky. Ať už jsou sebetrapnější, JSOU.
Já mám taky pár zážitků v zásobě. Ale jak jsem psala na začátku, jsou mi tak podezřele povědomý, že se z nich raduju řádově pár minut.
Každý si zaslouží svoje přátele, kteří s ním budou držet. Jen já ty svoje zatím nenašla? Mám na mysli tu větší partu lidí, co jezdí pod stan, nepomlouvají se navzájem každej u každýho a i přes překážky jsou spolu a mají si co říct.. ale přece jen někoho mám.

Do mého života přišli dva přátelé. Díky jednomu mám druhého. Díky němu mám psího přítele, který se, až na výjimky, kdy se toulal po vsi, zachoval jako žádný jiný člověk předtím. Nejde mi do hlavy, kde přišel k tak úžasnému daru, který lidstvo z velké části postrádá. Empatie, podpora, opora, pomoc, pravost. Doufám, že minimálně příštích deset let budu mít tu čest být paničkou té dokonalé bytosti. Ten člověk mě občas dost vytáčí, ale jsem za něj i tak ráda. I přes to všechno je jen díky němu můj život hezčí.
Díky za tebe, díky za štěňátko!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.