"Everybody makes mistakes!"

20. srpna 2013 v 13:37 | Eamë |  Krok za krokem
Chvilkama si říkám, jestli je to takhle dobře. Jestli jsem udělala správnou věc. Ostatně jsem to takhle chtěla. Můj pohled na věc se co chvilku mění, myslím tedy, že mám zase nějakou začerněnou mysl. Jinak si to neumím vysvětlit. Jo, taky mi už týden není dobře.. žaludek nespolupracuje. Taky na tom má svůj podíl.

Za deset dní to bude měsíc. Utíká to strašně rychle a zároveň se za tu dobu nic moc neudálo. Akorát jsem naštvaná. Na něj, ale nejvíc na sebe. Pořád si vyčítám tu sobotu, pořád si to nemůžu odpustit. Leží mi to v hlavě a já nevím, jakým způsobem to vytěsnit. Třeba mi pomůže tohle.
Jsem hrozná. Místo abych se ze svých chyb poučila, podruhé je zopakuju, jen jsou několikanásobně horší. Pořád provokuju situace, ale až já si jednou natluču rypák, budu se setsakramentsky divit. Roste ze mě pěkná potvora. To bych do sebe neřekla ani já. Taková tichá, zaprdlá holčička a doslova z minuty na minutu takovýhle podrazy.

A on si to třeba ani nezaslouží.. nebo co já vím. Vlastně ho pořádně ani neznám... ?

The Wild Hunt | via Tumblr


Dokola si opakuju "Kašli na to, všichni chybují. Co se stalo, stalo se, už s tím nic udělat nejde. Odpusť si to". Jenže když už si myslím, že je to všechno za mnou, na něco si vzpomenu a zase plavu v tom samým škopku.
Jedna chyba, je dost naštvanej, ale zjistí, že nemá důvod se v tom pitvat. Protože nic. Za týden se to opakuje. Ještě že tam nebyl. Sice je fakt, že není proč to řešit, na druhou stranu po roce a půl, kdy mi je blízko, dělat takovýhle vylomeniny. Ale pořád sme byli sami.
Přiznat se nedokážu, na to jsem až moc velká poseroutka. Proč bych to měla dělat, když jsem byla sama?

Jednoduše mě to žere. Navíc je velká pravděpodobnost, že si mě ten hajzl najde a zardousí někde v houští. Nebo před ním ztropí scénu a on nebude vedět, komu věřit.
Zase typická já. Proč se stresuju budoucností? Třeba mu došlo, že má smůlu? Klídek. Panikařit můžeš za dva týdny.

Bude to v pohodě.
Jsem zvědavá, jak moc budu panikařit až ho po těch 2měsících uvidím. Teda jestli ho uvidím. "když je to akutní, čas nemá. když k hlouposti, čas má" a třeba si zase vymýšlím!
Typická já číslo dva. Přemýšlím za druhý. Nemám ráda, když tohle někdo dělá, ale sama to mám na denním pořádku.

Všechno bude ještě hodně zajímavý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.