Známe se?

22. září 2016 v 20:22 |  Krok za krokem
i could only imagine rape and i'm almost crying for everyone who was raped omg:Nechci mu kvůli tomu zničit kariéru.
Nechci, aby to někdo řešil.
Stačí, že toho sama mám plnou hlavu a nedokážu se na nic soustředit.
Třeba si to jenom vymýšlím.
Třeba chci být zajímavá?
Chci, aby mě někdo politoval?
Třeba mě měl aspoň trochu rád a chtěl si užít.
Třeba chtěl, abych si to užila i já, kdo ví?

Můžu si za to sama. Dovolila jsem mu, aby si mě k tomu vychoval.
Byla jsem zamilovaná...


 

Navrácení do přítomného okamžiku

22. srpna 2015 v 12:12 |  Osobní rozvoj
Lidé tráví většinu času přemýšlením o tom, co bylo, co bude, co by mohlo být kdyby... Jsou uvězněni ve svých vlastních myšlenkách a dočista zapomínají na přítomnost. Valnou většinu činností děláme automaticky, takto vzniká stereotyp. Člověk se potom sám sebe ptá, co tady vlastně dělám? Ráno vstanu, jdu do práce, odpoledne či k večeru příjdu, trochu poklidím, jdu spát. Druhý den to jede všechno odznova.

Minulost se změnit nedá, budoucnost nás teprve čeká. Jediné co máme je přítomnost. Jak z naprosto běžných situací a činností udělat rituál, jak si užít momenty v našem životě a být při tom plně při vědomí? Zde je pár tipů =)

1. Začněte pomalu
Nechtějte po sobě, aby jste hned byli schopní např. meditovat hodinu v kuse. Začínejte se vším po pár minutách a dobu prodlužujte, nezapomeňte se pochválit.

2. Chvilka po ránu
Když se ráno vzbudíte, zůstaňte ještě chvilku sedět na posteli. Pěkně se protáhnětě, poděkujte za nové ráno a rozhodněte se, že dnes bude váš den!

3. Změňte stereotyp
Vaříte si kávu/čaj/cokoli pořád do stejného hrnku? Dostáváte se do práce/školy stále po té stejné trase? Češete si na hlavě jeden a ten samý účes? Před spaním automaticky přemýšlíte nad tím na první pohled špatným, co se vám přihodilo? Poku se přistihnete, že jste "duchem mimo", uvědomte si, kde jste, co děláte, proč to děláte. Klidně se i štípněte do ruky, abyste se "probudili".

1. / Moje runy

19. srpna 2015 v 17:40 |  Krok za krokem
S vlastní výrobou jsem začala 17. 8. 2015

Posledních pár dní jsem se začala hlouběji zajímat o runy. O významy jednotlivých run, výrobu, očišťování a nabíjení a o práci s nimi. Čím víc jsem četla a zjišťovala nové info, tím víc ve mě rostla chuť vyrobit si vlastní. Proč se taky jen biflovat teorii a nemít žádnou praxi? Jak bych se s nimi naučila pracovat, když bych je ani neměla? Dopsala jsem poslední větu k runě Eihwaz, zaklapla knížku, do které si vše píšu a šla na dvůr. Ale ještě před tím jsem si znovu pročetla, co je potřeba udělat k získání vlastního dřeva.

Trochu mě zarazilo, že dřevo se řeže z živého stromu. Chápu význam, ale abych doma vysvětlovala, proč jdu tu větev vůbec uříznout... na to jsem neměla. Zalezla jsem tedy do dřevníku, ve kterém leží letos sebrané suché dřevo, a vzala do ruky pár klacíků, které mi padly jako první do oka. Prohlížela jsem je, zkoumala a snažila se vycítit, jestli je to ten pravý, který budu moct použít. Ze čtyřech jsem nakonec jeden vzala. Byl březový, a později jsem vyčetla, že je na runy ideální. Výborně! Seznámila se s ním a několikrát se ho zeptala, jestli si z něj runy můžu vyrobit. Cítila jsem souhlas a také radost a vděčnost, že bude sloužit zrovna k tomuto účelu. Zaradovala jsem se taky.
 


Kdo je pohan?

16. srpna 2015 v 5:40 |  Pohanství
Původně se slovo pohan používalo pro označení skupiny lidí či národů, vyznávající polyteistické náboženství, tedy pro ty kteří nevěřili v biblického Boha, ale ve více bohů. Ještě dnes se dá sem tam narazit na použití slova pohan pro "bezvěrce", což se dá chápat jako urážka.

Dnes je slovo pohanství obecným označením obrovské skupiny, do které spadá řada tradic, např. keltská, slovanská, druidská, germánská, wicca, ... Ale nepleťme si pojmy pohan, wiccan a mág/čaroděj. Jsou to odlišné pojmy. Existují wiccané, kteří nevyznávají žádné náboženství a jsou tedy "pouze" praktikanty a ne každý pohan provozuje magii.

Trápení s náboženstvím. Kam teda patřím?

13. srpna 2015 v 21:38 |  Krok za krokem
Měla jsem nutkání založit nový blog. Už asi po stopadesáté. Chtěla jsem novou blog platformu, nový název, nový začátek. Ale těch "začátků" už bylo tolik. Vrátila jsem se sem. Kafe už asi dva roky nepiju, za to knihy čtu pořád =D. A vlastně se mi tady i líbí. Článků tady není moc, takže té práce na přerovnávání článků tolik nebude. Nechci si klást vysoký cíle. Zaměření. Počet článků za týden. Prostě napíšu, když budu chtít a o čem budu chtít.
Mmch... je pro mě docela srandovní psát spisovně, když tak běžně vůbec nepíšu! =D

Byla jsem v červenci na campu se zaměřením na výuku angličtiny. Bylo tam hodně věřících, což mi vůbec nevadilo, protože jsem sama vyrostla v... napůl křesťanský rodině a nikdy jsem nezapochybovala, že by nad náma nebyla vyšší síla. Jenom nejsem tak úplně křesťanka, jakou by ste nejspíš čekali.

Příběh o mnichovi, který žil tady a teď

3. října 2014 v 22:11 | Eamë |  Osobní rozvoj
Starý zenový mnich ležel na své smrtelné posteli. Prohlásil, že tento večer už tady nebude. A tak následovníci, žáci, přátelé začali přicházet ze široka a daleka. Jeden z jeho starých žáků, když slyšel, že mistr umírá, utíkal na trh. Někdo se ho zeptal: "Mistr umírá a ty jdeš na trh?" Žák odpověděl: "Můj mistr miluje určitý druh koláče, tak mu ho jdu koupit."

Všichni se obávali, co se děje, neboť to vypadalo, že mistr na někoho čeká. Občas otevřel své oči, podíval se kolem a zase je zavřel. A když přišel tento žák, řekl: "Výborně, ty jsi přišel! Kde je ten koláč?" A žák mu ho ukázal a byl velmi šťastný, že se ho mistr na koláč zeptal. Mistr umíral, ale vzal do rukou koláč. Byl velmi starý, ale ruka se mu netřásla. Někdo se ho zeptal: "Jsi tak starý a na pokraji své smrti. Brzy přijde tvůj poslední nádech a opustíš nás, ale tvá ruka se vůbec netřese."

Jak vyzrát na ego?

1. října 2014 v 21:16 | Eamë |  Osobní rozvoj
Našla jsem pár tipů a rad, které vám můžou pomoci při překonání ega, zakořeněné představě o vaší vlastní důležitosti. Pomůžou vám zabránit falešnému ztotožňování se s domýšlivým egem.

1. Přestaňte se urážet
Chování druhých není důvod, abyste se sami znehybnili. To, co Vás uráží, Vás pouze oslabuje. Hledáte-li příležitosti, abyste se urazili, najdete je na každém kroku. To pracuje Vaše ego, které Vás přesvědčuje, že svět by neměl být takový, jaký je. Můžete začít oceňovat život a sladit se s univerzálním Duchem Stvoření. Když ale budete uražení, nemůžete se dostat k síle záměru.

V každém případě, počínejte si tak, abyste vymýtili hrůzy tohoto světa, které vycházejí ze silného ztotožnění se s egem, ale zůstaňte pokojní. Vy, kdo jste součástí Boha, nejste doma nikde jinde než v jeho míru. Mír, bytí je od Boha. Pokud jste uražení, tvoří to stejně ničivou energii, která se dotkla v prvé řadě Vás a vede k útoku, protiútoku a válce.


Maya aneb naše houslečí začátky. A kočky.

28. září 2014 v 20:34 | Eamë |  Krok za krokem

Ve čtvrtek jsem měla už třetí hodinu houslí. Den předtím jsem byla trochu nervózní, ale zároveň jsem se moc těšila. Mayu jsem uložila ke spaní... jejda, zapomněla jsem ji představit. Maya je moje... moje housle se jmenují Maya. Holt angličtina to má vychytané.
Uložila jsem JI teda ke spaní a sama ze šla zavrtat do vlastního.

Ráno.
Cesta autobusem mi přišla strašně dlouhá, jako kdybych místo půl hodiny jela hodiny dvě. Možná to bylo tím, že jsem poslouchala pomalou Sleeping Sun od Nightwish? Jiným řidičem to být nemohlo, protože jsme přijeli stejně, jako jindy.
Každopádně. Když jsme zastavili v další vesnici malým prckům a otráveným studentům, uviděla jsem kočku. Mourovatou kočku. Kocoura. Nevím, to je fuk. Šla naproti přes silnici. Ne přes tu, na které stál autobus, ale šla, a já si říkala: "Hle! Čičona přes cestu! Dneska se něco bude dít..." Nevěřím, že kočky, i ty černé, nosí smůlu, když vám přeběhnou přes cestu. Věřím, že do dne přinesou něco zvláštního, nebo že člověka upozorňují, třeba aby byl ostražitější. Ale že by se mu mělo stát něco vyložené špatného si nemyslím. Leda by si to k sobě sám přitáhl!

Mooji: Nemějte starost vůbec o nic (video)

27. září 2014 v 16:33 | Eamë |  Osobní rozvoj

Vše je tak, jak má být :)



Další články